KOSMAS

Děj se odehrává v Praze v letech 1114-1116 n.l.
Hlavní postavy: Kosmas, Božetěcha, Šebíř, Bruno, čtyři starci, mnich ze Sázavského kláštera.

Blízko pražského kostela v kapitulním domě, zůstávalo 25 kanovníků. Jeden z nich se jmenoval Kosmas. Na jaře roku 1114 k němu začali docházet čtyři žebráci, pohanský stařec, chromý zbrojenec, starý lučištník a otrok, kteří mu vyprávěli příběhy. Tou dobou se rozhodovalo o tom, kdo ze dvou vybraných kandidátů zaujme místo probošta. Byli navrženi Bruno a Šebíř. Nakonec získal místo někdo třetí a Bruno se stal magistrem pražské kapituly. Bruno a Božetěcha, žena Kosmova, starce nevídali rádi. Magistr nechá starce zbít, poté co kapitulu navštíví bývalý Sázavský mnich, který donese Kosmovi pergamenové listy. Po nadílce jeden ze starců pohan prokleje Žida a zemře. Po čase je Kosmas vyslán k moravskému knížeti. Při zpáteční cestě navštíví Šebíře. V letě roku 1116 nastala velká sucha a Božetěcha onemocněla. Kosmas přestal přijímat tři chudé vypravěče. Starci mu nabízeli pohanskou sošku. Kosmas je opět vyhnal. Po nějaká době Božetěcha zemřela. U Kosmi se usmíří Bruno s Šebířem. Žid , na jehož poli zemřel pohan a kde žebráci a mnich zakopali pohanskou sošku, má být popraven. Na tom má částečný podíl mnich, proto jde z výčitek svědomí prosit o pomoc ke Kosmovi. Z mnichovi zpovědi Kosmas usoudí, že do své kroniky nenapíše nic o Sázavském klášteře.

Část Kosmas z 1. dílu Obrazů z dějin národa českého pojednává o vzniku Kosmovy kroniky a o události, která zapříčinila, že se Kosmas ve své kronice nezmínil o Sázavském klášteře. Děj knihy vychází z historie, ale je Vladislavem Vančurou upraven do literární formy.